A
ni jsme si nestihli vybalit zavazadla a u našeho „hotelu“ už stálo připravené taxi – hasičská dodávka, která nás dopravila na místní vlakové nádraží, kterému jsme důvěrně říkali švýcarské Sokolnice. Odtud následoval odjezd vlakem do asi 40 km vzdáleného města Zürich, který jsme si za pomocí našich dvou průvodců Martina a Rouse se zájmem prohlédli i když byl už pozdní večer.
Druhého dne ráno nás po snídani čekalo naše hasičské taxi, které nás odvezlo kousek za Dinhard na místní střelnici, kde jsme si mohli vyzkoušet svoje umění ve střelbě ze samopalu. Každý občan Švýcarska, na kterého se vztahuje branná povinnost má doma zbraň a musí povinně absolvovat pravidelný střelecký výcvik. Bylo vidět, že naši přátelé hasiči mají větší zkušenosti, ale ostudu jsme neudělali. Velice nás překvapilo „bezpečnostní opatření“, když se těsně za vesnicí střílí. Na polní cestě byla obyčejná závora, která když byla zvednutá bylo volno, byla-li zavřená občané věděli že se střílí a plně to respektovali. Po střeleckém dopoledni jsme byli odvezeni do asi 50 km vzdáleného horského střediska.
Na vrcholu hory, kam jsme vyjeli velkou pohodlnou lanovkou, jsme byli pohoštěni místními specialitami a mohli si poslechnout lidové písně, které v restauraci zpívala skupinka domácích turistů. Mnohé z nás by jistě zajímala procházka po horských vrcholcích, ale neustále nás tlačil čas. Někteří z nás ještě stihli využít bobové dráhy a už jsme zase ujížděli k dalšímu bodu našeho bohatého programu-návštěva nové hasičské zbrojnice ve stotisícovém městě známém hlavně příznivcům kolové-Winterthuru. Podobně jako v rakouském St. Michaelu jsme byli hasičskou technikou a vybavením profesionální zbrojnice očarováni. Stanicí nás osobně provedl její velitel a podrobně nás seznámil s veškerým vybavením a se systémem organizace záchranného systému ve Švýcarsku. Závěrem návštěvy jsme veliteli stanice předali malé dary a upomínkové předměty a pozvali je na návštěvu k nám do Čech.
Po skončení této exkurze jsme se tak tak stihli převléknout do svátečního a čekala nás závěrečná akce sobotního večera a to akce velice příjemná-návštěva soukromé palírny, která patří jednomu z Dinhardských hasičů. Ten se nám pochlubil svou výrobou alkoholických nápojů, ale i jablečného moštu. Zajímavý a pro nás překvapující byl prodej tohoto produktu. Před jeho provozovnou stála nádoba s tímto výrobkem a plechová kasička. Každý zájemce si nabral do připravených pet-lahví a zaplatil požadovanou sumu. Stejně tak místní občané ve svých domech, dvorcích ale třeba i na polích nabízí svoje zboží k prodeji jen tak bez prodavače a registrované pokladny. Jen jsme tak pořád mezi sebou přemýšleli, jak by dlouho takové pokladničky v opuštěných dvorech a polích vydrželi u nás doma.
Miroslav Vahala
